Jako děti jsme se na zimní období těšili, běhali jsme venku za každého počasí, sáňkovali nebo lezli po stromech. Odměnou pak bylo se po celém dni venku zachumlat do deky a dát si šálek teplého kakaa. Ale co dělat, když je zima na blátě, obloha je šedá a občas padá studená mokrá mlha?

Pohyb venku je pro vývoj dětí nezbytný a ani v zimních měsících bychom na to neměli zapomínat. Podporuje proces učení, a zároveň se v době pandemické situace ukazuje, že může být z hlediska šíření nákazy bezpečnější než zůstat se třídou zavření uvnitř. Čerstvý vzduch (tzn. kyslík, změny teploty) přispívá k podpoře imunity a tím pádem k větší odolnosti dětí. Podle poslední výroční zprávy České školní inspekce se však ukazuje, že je pobyt venku v mateřských školách neúměrně zkracován. Ve čtvrtině škol v dopoledních hodinách netrvá pobyt venku zpravidla 2 hodiny, jak je obecně doporučeno. Proto přinášíme pár tipů, jak si s dětmi pobyt venku co nejvíce užít, i když zrovna není sníh lákající k sáňkování.

Vhodné oblečení
Máme takovou zásadu, že není špatné počasí, pouze špatné vybavení. Být dobře oblečení je tedy základ pro to, abychom se na těle cítili celý den v suchu a teple. Není výjimkou mít na sobě dvoje ponožky, ideálně vlněné. Tomu je nezbytné přizpůsobit velikost bot, aby se i s ponožkami mohly prsty hýbat, nehybné prsty mrznou (pozor, někdy jen na jedné noze –⁠ dítě to ještě ne vždy umí rozpoznat a sdělit, pokud je dítě plačtivé, pedagog by měl prsty na nohou kontrolovat. Pod nepromokavou vrstvou máme několik hřejivých vrstev –⁠ klidně i tři, čtyři, počínaje funkčním prádlem. Pro rodiče to znamená pořídit více druhů oblečení na ven. Ve školce lze vyhlásit sbírku a zajistit tak dostatek “erárního oblečení,” aby každé dítě dostalo, co potřebuje. Při svačince v zimě pomůže termoska s teplým čajem, kterou má každé dítě v batůžku s sebou a nemusíme tak řešit hrnky. Na cestu lesem bereme sadu náhradního oblečení s sebou, hodí se i tenká fleecová deka, a jsme vždy ve dvojici, aby se v případě akutní situace mohl jeden dospělý o dítě postarat, zatímco druhý zůstane se skupinou.

Volba místa
V zimních dnech rádi vyhledáváme slunná místa na kraji lesa, nebo místa v lese, kde jsou kopce a prohlubně, případně místa s kmeny stromů vhodných k lezení nebo kameny. Stromy i kameny v zimě více kloužou, ale pro děti je právě toto výzvou - snaha vyškrábat se na kluzký kmen je zaručeně zahřeje. Na lezení se hodí provazy (stačí 2 –⁠ 4 metry, více kusů), které navážeme na vrchol kmene nebo kopce, děti s pomocí provazu ručkují vzhůru a s radostí se pak kutálí dolů. Zkrátka jdeme naproti pohybu a zdolávání překážek.
Někdy je v zimě i měsíc v kuse jen bláto. To má jednu výhodu –⁠ děti jsou vybavené právě na toto počasí –⁠ mají zateplené holinky a podšité gumové kalhoty i bundy. Hra s blátem tedy může začít. „Hledáme místa, kde je bahno cíleně součástí her –⁠ u potoka, u hliněných skluzavek, po cestě, kde jsou velké kaluže. Jdeme tomu počasí spíše naproti,” říká Klára Krchňavá, ředitelka lesní MŠ Stromík. Hry s blátem dětem netřeba organizovat –⁠ je to nekonečně tvárný materiál, který lze nabírat, přenášet, hloubit do něj díry, lepit s ním klacky k sobě a tvořit tak stavby. Hře s blátem pomohou lopatky, kovové lžíce, případně kyblíky či kelímky. Bláto z oblečení z části cestou do zázemí opadá, poté je vhodné jej zavěsit do prostoru, aby proschlo a děti si jej klidně mohou další den obléci špinavé. Nemusíme tedy rodičům předávat zablácené děti, jen je třeba najít místo, kde uskladníme toto oblečení do druhého dne, aby prosychalo.

Aktivity na zahřátí
Čím je větší zima, tím víc se hýbeme. „V chladnějších dnech začínáme procházky výstupem do kopce (naštěstí jich máme v okolí dost) – to kvůli zahřátí, a klidně jdeme cestou-necestou - to kvůli blátu (bláto bývá na vyšlapaných/vyježděných cestách, ale mimo ně bývá zem pokrytá listím, jehličím, takže nám pak bláto už tolik nevadí,” říká Hana Černá z lesní mateřské školy Sýkorka. Pozor, že děti jsou většinou skutečně dobře oblečené a hrozí přehřátí - mají pak tendenci sundavat si čepice, což hlídáme, aby se nedělo. Stačí na chvíli rozepnout bundu nebo zařadit klidnější hru - třeba čas na zimní říkanku doprovázenou pohybem, například tuto využívá lektorka v lesní školce Hvězdy v lese, Johana Passerin:

Vykukuje myška z díry
celá zkřehlá od zimy
nemá, čím by zatopila,
musí chodit pro dříví…

K zahřátí může sloužit pohybová hra, řadu z nich známe z dětství a stále jsou to ty nejlepší činnosti na zahřátí, jako například:

• Rybičky, rybičky, rybáři jedou!
• Písničky: Pohybové aktivity můžeme dětem zpestřit zpěvem písničky. Například při písničce Svatý Martin jede na bílém koni, (co to asi veze, kdo ho dohoní...), děti cválají dle rychlosti zpěvu – čím víc je potřeba je zahřát, tím rychleji. Variantou může být písnička Otec Abrahám měl sedm synů, kdy každou sloku přidáváme další pohyb, až se od mávání rukou dostaneme do třepání celým tělem.
• Opičí dráha: Děti mohou společně s učitel připravit slalom či rozmístit překážky na přeskakování apod.
• Mrazík: Každé z dětí si zvolí zvířátko, které v zimě nespí (občas vyběhne z pelíšku pro potravu) a učitel hraje mrazíka, který jim leze do kožíšku (honička).
• Házení se šiškami, přemisťování šišek na hromady - poklady námořníků či veverek apod.
• Legrační básničky s pohybem:  Například "Hlava, ramena, kolena, palce".

Zimní období jako příležitost k učení
Příroda nabízí celoročně rozmanité příležitosti k učení, a v zimě tomu není jinak. „S dětmi nám dobře fungují takzvané Kimovy hry, tedy hry k procvičování zrakové paměti. Hru přizpůsobujeme danému období a součástí jsou tak symboly zimy, přezimující fauna a další,” doporučuje Lucie Koňaříková z lesní školky Medlánky. S dětmi můžeme i v zimě rozvíjet pozornost, představivost, paměť a další dovednosti například pomocí následujících aktivit:

• Hledání symbolů zimy: Potřebujeme několik dvojic předmětů či obrázků. Po zahradě, louce či lese rozmístíme jednu z dvojice obrázků vloček, různých sněhuláků, kameny různých barev. Druhá část dvojice je na rozložené plachtě. Děti v okolí hledají a přikládají do dvojic. Rozvíjí tak  zrakové rozlišování a paměť.
• Rampouchy: Po lese či zahradě lze rozmístit větvičky natřené na bílo –⁠ děti je hledají a pak skládají dle velikosti, čímž procvičují předmatematické dovednosti.
• Stopovačka: Děti mohou hledat stopy zvířat –⁠ na to je ideální blátivé období, zajímá nás, kterým směrem zvíře šlo, jak bylo asi veliké, zda šlo samo, až nakonec lze pátrat, o jaké zvíře se jedná ale to není tím hlavním cílem. Skrze stopy chceme poznat místní zvíře, jeho zvyky, chování a jednou jej třeba i spatříme.
• Umění zimy: V plastových kelímcích nechat zamrznout různé větvičky nebo zbytky rostlin ve vodě a poté vyloupnout. Ideální je nechat zimu čarovat přes noc a ráno zažít velké překvapení. Když dáme k přírodninám zamrznout i provázek, můžeme si díla rozvěsit do “venkovní galerie".
• Hloubka kaluží: Pomocí klacíků mohou děti zkoušet hloubku kaluží, a trénovat tak předmatematické dovednosti.
• Malování blátem: Pokud je deštivo a všude je bláto, vezmeme s sebou velké štětce. Blátem lze dobře ozdobit kmeny stromů a kameny. Velké tahy štětcem jsou ideálním cvičením k uvolnění paže před tím, než ruka uchopuje tužky.

„Jak z hlíny, tak z písku, bláta, sněhu a ledu se nejčastěji vaří v blátivé kuchyni,” doplňuje Johana Passerin z lesní MŠ Hvězdy v lese. Blátivá kuchyně (mudkitchen) je herní prvek umístěný v zázemí – nabízí pultík (např. z palet) umístěný ve výšce dětí, staré plechové hrnce a další kuchyňské náčiní. Je opakovanou zkušeností lesních školek, že děti v blátivé kuchyni tvoří celoročně, napříč věkovými i genderovými kategoriemi.

Oheň zahřeje nejlépe
K zimě patří oheň. Je velká škoda vyhýbat se jeho magickému kouzlu ze strachu z popálení. Pravidelný čas u ohně naučí děti, jak se kolem ohně bezpečně pohybovat a jak s ním zacházet. To je skutečné předcházení riziku – naučením se, jak s ním žít. U ohně máme uzavřenou nádobu s čistou vodou, která není určena na hraní, ale na případné hašení či ochlazení popáleniny. Pokud mrzne, použijeme jeden z dovezených kanystrů. K těmto a dalším zásadám bezpečnosti je potřeba se pravidelně v týmu proškolovat a připomínat si je. Při výletech do lesa sbíráme větve - děti při tom trénují spolupráci a koordinaci pohybů – často rády nosí ve skupině jednu větev. Ve školce řežeme a štípeme dříví – i do této činnosti lze pod dohledem pedagoga děti zapojit. Radost z tepla, péče o to,  aby oheň nevyhasl a sdílení příběhů při pohledu do plamenů pak může bez obav začít.

Pražská evvoluce 4/2021.