Sama se ve škole nudila a tak se rozhodla, že jako (učitelka) bude děti zásadně vzdělávat venku. Nyní (skotská) popularizátorka „špinavého“ učení Juliet Robertsonová učí děti matematiku za pomoci klacků nebo šišek. „Děti se venku mnohem méně stresují. A když se nestresují, lépe se učí,“ říká Robertsonová, která do České republiky zavítala na letní školu pro pedagogy lesních školek.
Co jste naposledy učila děti, než jste přijela do České republiky?
(Zamyslí se) Učila jsem jedenáctileté děti a zároveň čtyřleté. Ty starší sledovaly, jak si ty malé děti hrají na různých místech, a natáčely o tom video. Poté analyzovaly jejich hru a radily, jak vylepšit hrací plochu, co na ní chybí, například že je někde potřeba víc větví nebo prvků, které by se vzájemně daly kombinovat. A bylo to venku, vždycky učím venku.
Opravdu je možné učit všechno venku?
Skoro všechno ano. Analyzovala jsem (skotské) kurikulum a zjistila, že z 1 200 výstupů pro děti ve věku od tří let do čtrnácti je pouze třináct věcí, které je nutné učit uvnitř. Je to hlavně věda, chemie, pokusy, ale i nějaké aspekty matematiky je lepší začít učit uvnitř, například odmocniny nebo prvočísla.
Přesto matematiku převážnou většinu času učíte venku. Jak se to dá dělat?
Využívám k tomu různé přírodní materiály, za pomocí kterých děti učím, například šišky. Nebo je třeba učím měřit věci za pomoci přírodních materiálů. Například se strom naučí změřit metodou, pro kterou potřebují jen dlouhý klacek.
Jaká metoda je vaše oblíbená?
Ráda využívám právě ty metr dlouhé klacky, které jsme s dětmi uřízli z lísky. Měříme s nimi různé vzdálenosti, zjišťujeme, kolik délek klacku nás dělí od nějakého předmětu. Děti se také v přírodě učí odhadu, který pak mohou trénovat, třeba když jdou s rodiči na nákup. Někdy třeba vezmu do ruky dva klacky a klepu s nimi na zem do rytmu - tak učím děti, že dvě a dvě bouchnutí jsou čtyři, tři a tři jsou šest a podobně. Také podporuji děti, aby samy vymýšlely matematické hry.
Slyšela jste o metodě výuky matematiky podle profesora Hejného? To je podle mě dost podobné, taková matematika hrou...
Ano, dokonce jsem ho citovala ve své knize Bláznivá matematika: venkovní hravý přístup pro malé děti. Profesor Hejný chápe nutnost vyučovat matematiku prakticky. Je to první matematik, kterého jsem kdy poznala, který pochopil zasazení matematiky do politického, kulturního a sociálního kontextu.
Proč je podle vás důležité učit venku?
Pokaždé, když jsou děti venku, jsou víc fyzicky aktivní, což je dobře, navíc jeden výzkum ukázal, že lidé se venku méně stresují. A pokud se nestresujete, můžete se toho mnohem víc naučit. Takže jsme zjistili, že děti, které se učí matematiku venku, jsou v ní lepší, protože se na ni mohou lépe soustředit.
Nepotřebujete ale někdy vnitřní vybavení, jako jsou počítače, lavice, tabule?
Krásné na tom je, že máme tablety, které můžeme nosit všude s sebou. Je v nich kalkulačka, kompas, stopky. Takže už ani s tím nemáme problém.
Vy jste to asi ve škole neměla moc ráda, že?
Byla to nuda! Byla jsem hodná, dobře jsem se chovala, ale strašně jsem se nudila. Někteří učitelé byli skvělí, ale když si vzpomenu, kolik zábavy jsme si užili venku... Mám kamarádku (učitelku), která šla nedávno do důchodu, a poslední roky v práci učila venku. Někteří dospělí, které učila, když byli malí, se o tom doslechli a ptali se jí, proč je tak také neučila. Byla z toho rozhozená. Ona jen zkrátka tenkrát nevěděla, že taková možnost existuje.
Měly by se tedy podle vás klasické školy zrušit nebo přeměnit na venkovní?
Já si opravdu myslím, že učit se tak, že sedíte v lavici a posloucháte učitele, je hrozně nudný způsob výuky. Nikdy bych ale neřekla zbavte se tříd, to by bylo hloupé. Jen bych každému učiteli vysvětlila, že především na základním stupni, kde jsou malé děti, by je měli brát hodně ven. Protože se tam dokážou soustředit lépe.
Kdy byl moment, kdy jste se jako (učitelka) rozhodla, že výuku přesunete ven?
Vystudovala jsem enviromentální vědy a přitom jsem měla pocit, že o přírodě nic nevím, že znám jenom teorii. Začala jsem se proto zajímat o učení venku. V roce 2008 jsem navštívila lesní školku ve Švédsku, děti tam byly fyzicky aktivní, víc se socializovaly, spolupracovaly, byly zkrátka zdatnější. Pracovala jsem tehdy ve (skotské) školce a myslela si, že vím, jak vypadá dobrá školka. Jenže po této návštěvě jsem to přehodnotila, řekla jsem si, že chci učit děti jinak. A rozhodla se, že veškerou výuku přesunu ven. Od roku 2010 jsem uvnitř učila jediný den.
V České republice zažívají školky velký boom. Jaká je situace s lesními školkami v Británii?
Je to stejné. Je skvělé, že lesní školy v České republice mají od loňského roku možnost nechat se zapsat do školního rejstříku a stát se tak oficiální součástí vzdělávacího systému. To u nás šlo vždycky, ale vláda se nyní dokonce rozhodla, že sama otevře a bude řídit státní lesní školky. Ve Skotsku nyní máme pouze něco přes třicet venkovních školek, ale toto číslo se má během dvou let víc než ztrojnásobit, možná dokonce zčtyřnásobit. Vzniknou školky, které budou podporovány státem.
Některé české lesní školky se nyní potýkají s problémem, že nemají jak zajistit dětem jídlo. Úřady vyžadují, aby stravu zajišťovaly samy, jenže některé nemají podmínky ani vhodného dodavatele. Jak to je u vás?
To záleží na školkách. Buď si děti nosí jídlo od rodičů, nebo jim vaří samy. Během dvou let se má ale legislativa změnit. Pokud děti budou chodit do lesní školky na celý den, pak bude školka povinna připravit jim jedno teplé jídlo denně. Pokud chci sama jako (učitelka) dětem vařit, musím projít hygienickým kurzem. Nyní máme jeden, kde se učíme vařit na ohni tak, aby to bylo správně z pohledu hygieny. Je to státem schválený kurz, abychom mohli dětem poskytovat teplé jídlo.
Pracujete teď na nové knize?
Pomalu, ale ano. Pracuji na matematice pro základní školy, protože už jsem napsala matematiku pro mateřské školy. Takže to je teď moje priorita. Ale jsem dost zaneprázdněná, myslím, že mi to zabere ještě několik let.