12. 11. 2019

Trend lesních školek je tady několik let. My jsme si však stále nebyly jisté, zdali jsou pro děti přínosem. Některé maminky se v diskuzích shodovaly, že by své děti do lesní školky nikdy nedaly. Důvody však nebyly vyřčeny, a tak jsme se do jedné školky jely podívat.

Lesní školka Šárynka, kterou jsme navštívily, se nachází v Podbabě. Při příchodu jsme zjistily, že jsou děti na procházce a cesta za nimi nebude jednoduchá. Ze zázemí, kde se nacházela velká jurta, se nám vůbec nechtělo. Ve slunečném podzimním počasí nám prostředí asociovalo ty nejlepší hřejivé vzpomínky z dětství.

Musely jsme se ale vydat za dětmi. Cesta vedla do svahu, který byl celý obsypaný podzimním listím. Po chvilce jsme přestaly mít strach, že třídu nenajdeme. První indicií byla červená stužka, jež pro nás děti přivázaly u stromu, druhou byl záchytný bod – branka a hned za ní jsme už v dálce slyšely veselý křik. Po zdolání kopce jsme už viděly několik barevných bundiček, které pobíhaly na louce u lesíka poblíž zříceniny Baba.

Paní učitelka nás nejprve nechala, abychom pozorovaly, jak si děti hrají. Nešlo si nevšimnout, že jsou velmi samostatné a fantazie jim rozhodně nechyběla. Holčičky hledaly v trávě různé druhy květin, aby si mohly vytvořit svatební kytici, kluci dobývali hrad. Našly se i děti, které si hrály jen samy nebo se melancholicky koukaly na pražské panorama. Zkrátka vypadalo to, jako by ani nepotřebovaly dohled.

Jediné, čeho jsme se trochu zalekly, byl strmý sráz, který se nacházel přímo za zříceninou. „Jako pedagogové a průvodci dětí vždy obhlídneme terén, ve kterém necháme skupinu si volně hrát. Děti toto místo znají, na kopec pod školkou chodíme poměrně často. Hranici mají zvnitřněnou, volně se tady můžou pohybovat, my jsme pozorností neustále u nich,“ řekla paní učitelka při pohledu na naše ustarané tváře, a potom začala zpívat svolávací písničku. Děti téměř okamžitě všeho nechaly a běžely si vzít své věci.

„Kolektiv dětí i tento způsob procházky, nebo výletu jim prospívá. Možnost rozvíjet se tak mají různé typy dětí s různorodou vstupní vybaveností pro tento typ vzdělávání,“ říká učitelka a nás pálí na jazyku otázka, kde je tedy problém. Proč se některým rodičům lesní školky nezamlouvají?

Nejde jen o peníze
„Finanční stránka hraje určitě velkou roli – kromě pár školek, které vstoupily do rejstříku MŠMT a mají tudíž nárok na alespoň částečnou dotaci, je provoz školek závislý na příspěvcích od rodičů. Pro někoho je tento typ vzdělávání vysloveně vyhledávaný – jsou to často rodiče, kteří vyrůstali na venkově, přistěhovali se do velkého města a rádi by dětem dopřáli taky dětství, ve kterém figuruje dovádění venku, kde je menší skupina sehraných parťáků, komornější skupinka, které se pedagog může intenzivněji a cíleně věnovat. Nebo si rodiče prostě jen uvědomují hodnotu přírody v předškolním vzdělávání dětí. Jsou ale i tací, kteří s tímto trendem neladí a je to v pořádku. U nás se musí počítat s o něco víc špinavějším oblečením, potřebná je dobrá výbava. Benefitem je ale, že děti jsou pohybové zdatné, sehrané, na svůj věk soběstačné a mají trénovanou imunitu. To platí i o pedagozích.“

Kamarády si nenajdou jen děti
„Šárynka funguje už deset let, letos na oslavách jejích narozenin jsme potkali její první absolventy. Pomalu dorůstají naší výšky. Lesní školky často sdružují partu rodičů, která udržuje kamarádské vztahy i mimo školku. Rodiče jsou vedeni k tomu, aby se zapojovali do slavností během roku a svou pomocí přispěli u pravidelných brigád na zahradě. To posiluje neformální stránku, náladu a celkové ducha školky“, dokončuje větu paní učitelka, a v tu chvíli už musí svolat a spočítat děti. Vydáváme se na zpáteční cestu.

Došly jsme do zázemí lesní školky kde nezbývá než zkontrolovat, jestli zde dětem něco nechybí. A naopak! Přibývají tady králíci v králíkárně, kteří jsou věrní přátelé dětí. Děti se naobědvají dovezeným jídlem, a potom jdou odpočívat do jurty, kde si zalezou do připravených spacáků. „Já tady moc nespím a moje kamarádka taky ne,“ říká malá Anička a my se jen usmíváme, protože některé věci jsou prostě všude stejné. Ať jde o lesní nebo kamennou školku. Sociální zařízení je venku ve formě kompostovacího záchodu.

Při odchodu ze školky nás přepadal pocit smutku, protože bychom nejraději s dětmi zůstaly až do jejich odchodu. Nebo možná celý týden či školní rok! Bezstarostné dětství zde nabývá pravého významu. Děti se navíc naučí milovat přírodu a chovat se k ní šetrně. Učí se vnímat řád, který drží pedagogové i cyklus střídání ročních období. Na betonovou džungli budou mít celý zbytek života. Jediným problémem je, že lesní školky jsou opravdu drahé. Většinou stojí okolo osmi tisíc za měsíc, což je částka, kterou si střední třída nemůže dovolit, zvláště v případě, že je v rodině více než jedno dítě. Naději skýtá možnost vstupu do rejstříku MŠMT, kde mají školky šanci dosáhnout časem na dotaci a ulevit tak rozpočtu financovanému doteď jen z příspěvků rodičů.

Školkovné
Měsíční školkovné se pohybuje od 5 do 10 tisíc korun v závislosti na regionu a rozsahu provozní doby. Téměř všechny lesní školky umožňují i kratší než pětidenní docházku, s tím samozřejmě souvisí i nižší školkovné. V lesních mateřských školách, kterým přispívá na provoz stát, je příspěvek mírně nižší nebo srovnatelný. U lesních mateřských školek zřizovaných samosprávou je školkovné stejné jako v jiné mateřské školce, protože rozdíl musí vyrovnávat obec. Rodiče dětí navštěvujících lesní mateřské školky si mohou zároveň odečíst zaplacené školkovné do výše 9 900 korun z vyměřené daně z příjmu, což ale neplatí pro rodiče z lesních klubů.

Zveřejněno v online magazínu Žena-in.cz.