Dnes je ZeMě pro stovku dětí. První lesní školka v Česku vznikla před deseti lety, dnes se jmenuje ZeMě a usadila se v Řevnicích, kousek za Prahou. Zakladatelky ZeMě před lety bydlely v Praze na Letné a chtěly, aby jejich děti trávily společně a smysluplně čas nejlépe někde v přírodě. O existenci lesních školek v zahraničí tehdy nevěděly téměř nic, ale skupina byla poměrně akční, a tak si od kamarádky půjčila pozemek v Dobřichovicích. Děti začaly jezdit několikrát týdně za přírodou z Hlavního nádraží v doprovodu prvního průvodce, kterým se stal Petr Josefus, podle „matek zakladatelek“ chlap do nepohody, který děti vzal do lesa, na záda hodil celtu, bágl, když byla zima, zapálili ohýnek, když pršelo, postavili z celty stan a jen tak trávili dny v lese.

„Byli jsme tehdy skupina přátel s malými dětmi a chtěli jsme si někde na venkově vytvořit takový malý ráj, kde bychom mohli žít společně. Začali jsme školkou,“ říká jedna ze zakladatelek Daniela Kořínková. „Slyšela jsem tenkrát, že v Kanadě existují nějaké lesní školky, ale vůbec jsme neměly ambice něco takového napodobovat,“ dodává druhá ze zakladatelek Michaela Formanová.

Děti se s Petrem nejdříve potkaly ve Stromovce a ukázalo se, že vzájemná očekávání půjdou naplnit. „Nabídku stát se průvodcem dětí jsem dostal, když jsem se po více než třech letech cestování vrátil zpět do Prahy. Napřed jsem kamarádům hlídal děti jednotlivě, pak nás napadlo udělat školku. S šesti až osmi dětmi, dvěma karimatkami a pončem,“ s úsměvem vzpomíná Petr.

Ze zázemí v Dobřichovicích děti vyrážely na počátku různými cestami do lesa buď pěšky, nebo se zvlášť ty nejmenší kousek svezly terénním autem. Ve skupince byly děti od tří let, některé i trochu mladší. „Stavěli jsme bunkry, ukazovali si stromy i další přírodniny, stopy zvířat, vše jsme si mohli dobře osahat,“ říká Petr, který se v lese pohyboval díky svým rodičům od hodně útlého věku. S dětmi vyjížděl do lesa tři roky a tři měsíce.

Původně skupina maminek nemyslela na to, že by pobyty na vzduchu nabízela i dalším rodičům. Když se ale Daniela Kořínková jako první ze skupiny přestěhovala do Řevnic, začalo vznikat zázemí lesní školky a dnes už i školy právě tam. Dnes tu ZeMě má sídlo, ekocentrum, srub, tee-pee, dvě jurty, maringotku s terasou, kromě školky i předškolku Klubíčko a skupinu dětí v individuálním vzdělávání na prvním stupni základní školy. „Celkem je u nás kolem sedmdesáti dětí ve školce, třicet ve škole a třicet průvodců,“ říká Michaela Formanová.

Když školka koupila první tee-pee začala změna na instituci a přibývaly děti dalších kamarádů, do ZeMě je ostatně stále zvykem přijímat nejen děti, ale celé rodiny. A pak děti dorostly do školního věku a bylo nutné založit školu. „To byl opravdu velký skok, tehdy jsme se založení školy docela bály. Ale zjistily jsme, že stačí i málo. Našli jsme srub, starou hájenku kousek výš, než byl náš první pozemek,“ říká Formanová. Do první třídy přišlo dvanáct dětí, které byly zapsané na domácí vzdělávání.

A jaké jsou děti, které prošly lesní školkou i částečně školou? „Když naše děti opouštějí školku a jdou do školy, troufneme si říct, že mají jasno, jsou sebevědomé a zejména v sebeobsluze a ve schopnosti orientovat se ve světě někde na úrovni páté třídy základní školy. To ale neznamená, že by byly napřed, tak by to mělo vypadat běžně, ale bohužel nevypadá. Na normální základce dostanou děti hotový oběd, nemusejí mýt nádobí, uklízečka po nich uklidí. U nás se učí o sebe starat. Když někde zapomenou batoh, tak ho prostě nemají,“ shodují se Formanová a Kořínková. „A uznáváme, že občas musí děti při přechodu na jinou školu dohánět některé vědomosti, nemají s tím ale většinou moc problémů,“ dodává Formanová. „Jsou otevřené, ovšem také hůře ovladatelné mocí, a když vstoupí do nějaké autoritativní struktury, působí, jako by byly nevychované. Ale ony jsou přitom v první řadě svobodné a čekají na skutečnou autoritu, kterých je ovšem ve školství opravdu málo.“

Krásná cesta ZeMě! ALMŠ přeje všechno nejlepší k prvním kulatinám!

Foto: Gabriela Doubek