Do lesních školek na jaře dorazila vlna inspekcí. Veskrze pozitivní inspekční zprávy mají jeden společný zádrhel: závažné pochybení v zajištění stravování. Jídlo má totiž správně dovážet firma třikrát denně ven do lesa a to přes veškerou snahu není reálné. Školkám tak hrozí konec státem podporovaného vzdělávání kvůli jídlu. Ano, to už tu bylo. Pořád ještě čekáme, zda ministerstvo školství dovolí, aby dětem v mateřských školkách mohli zajišťovat jídlo rodiče. Zeptali jsme se proto kolegů z jiných koutů Evropy, jak to mají. A světe, div se, jde to. Dokonce i na ohni!
Při příležitosti Mezinárodního dne lesních školek (3. května) do České republiky zavítaly celosvětově působící lektorky vzdělávání venku. Ten den pořádaly pikniky desítky českých lesních školek. Důvod byl jasný: ukázat, že svačiny venku zajištěné rodiči vážně nejsou nic nebezpečného. Společně s námi “piknikovala” Gaye Amus, která procestovala lesní školky v celém světě, nejdéle působila ve Finsku. Také Juliet Roberston ze Skotska s námi a s dětmi seděla na piknikové dece na louce uprostřed lesa na kraji Prahy.
Děti si pochutnávaly na domácím chlebu s domácí pomazánkou, koláči, veselé krabičky lákaly na zeleninu a ovoce. Na konci pikniku nic nezbylo.
Skotsko to má opačně
Ve Skotsku je, zdá se, problém téměř opačný než u nás. Jídlo obvykle zajišťují dětem rodiče a je velká práce docílit toho, aby školka mohla vařit. To nám připomíná jednu důležitou věc: nikdo neříká, že poskytování jídla dětem školkou je něco špatného. Naopak, je to chvályhodná péče Českého státu o všechny děti školkou povinné. Problém ale nastává, když je nejlepším řešením pro stravování zapojit motivované rodiče. Ti v lesních školkách opravdu nechybí a ochota je i na straně personálu domluvit se s nimi. To však bohužel v českém legislativním prostředí není běžně možné.
Ve Skotsku není problém nasytit děti i venku. Juliet nám popsala její nedávnou zkušenost ze státem garantovaného školení, kde se personál ze školky učil připravovat plnohodnotné jídlo na ohni. Všechny hazardy a kritické body (alias HACCP) byly ošetřeny i při přípravě nejvíce rizikových potravin jako je maso nebo vejce. K tomu, že jídlo zajišťují zatím většinou rodiče Juliet dodává: „Je to dovednost do života dětí – naučit se, jak a jakou si zabalit svačinu, jak se o ni postarat v létě i v zimě. Nebudou mít přeci permanentně odkudsi servírované jídlo. Vedeme je k zodpovědnosti za to, jak se o své jídlo v budoucnu postarat.“
Finská ryba na ohni
Ve Finsku je situace pestřejší. Jídlo zajišťuje obvykle školka, často v doslova polních podmínkách. Gaye s nadšením líčila program lesní školky, kde děti chytají ryby a pak je mají k obědu (venku na ohni, jak jinak!). Rodiče také často přinášejí různé domácí výrobky ke zpestření jídelníčku. Gaye to považuje za velký přínos k prohlubování dobrých vztahů ve školce. Poznávání různých kultur skrze jídlo je osvědčená osvěta a ve Finských školkách je téměř každodenní zkušeností dětí.
Co mají děti ve školce nejradši?
Gaye zmínila ještě jednu zajímavost: podle jedné ankety mezi dětmi ve školkách je nejoblíbenějším časem ve školce hádejte co? Ano, svačina. Moje kolegyně Johana Passerin to krásně vysvětlila:
“Když dítě otevře krabičku s jídlem od rodičů, má tam svůj kousek domova.” Pro malé dítě, které se silně spoléhá na své smysly, to znamená bezpečí. A to přeci není vůbec nic zanedbatelného.
Pokud si rodič přeje pro své dítě denně jídlo zajistit a školka s tím nemá problém, proč by to mělo něčemu vadit? Je jasné, že pokud to pro jednu nebo druhou stranu není reálné, dohoda nevznikne. Navrhované řešení proto nijak neohrožuje stávající úzus, že jídlo zajišťuje školka, a rodič, respektive dítě, na to má ze zákona nárok. Hygiena, jak ukazují zahraniční příklady, je také řešitelná. Argumentů pro povolení dohody o stravování mezi rodiči a školkou už snad máme víc než dost. Teď už jen docílit toho, aby byly vyslyšeny.