Hra je pro děti přirozená stejně jako dýchání – a obyčejný klacek se v jejich rukou může proměnit v tisíc a jednu neobyčejnou věc. Může být mečem, kouzelnou hůlkou nebo mostem do světa fantazie. Jak tuto hru vnímat jako pedagog či rodič? Je potřeba nastavovat hranice a vymýšlet pravidla? A pokud ano, jak na to? Článek Terezy Valkounové, napsaný při příležitosti Mezinárodního dne lesních školek 2025, se věnuje tématu hry a to především hry s klacky, a její hodnotě v lesních školkách. 

V lesních školkách málokoho napadne, jestli si děti mají kde hrát. Les je z pohledu dítěte nekonečný, nejen tím, že nemá zdi. Každý strom, pařez, kamínek a klacek jsou v něm jiné. Takže i hra s nimi má nekonečně mnoho podob. Dětský mozek má takové prostředí rád - každou chvíli něco nového, ale nic křiklavého, ani časté velké změny, aby nebyl přetížený.

Příroda je zkrátka moudrá učitelka. Ale co když máme pocit, že to nestačí? Nový Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání z ledna 2025 dává hru na první místo v celkovém souhrnu činností, které má dítě ve školce zažít. Srdce pedagoga i dětí se radují. Hra je totiž ten nejlepší způsob učení.

Čím to je?
Představte si, že jste se ocitli na úplně neznámé planetě. Nevíte, kam bude padat věc, když ji pustíte z ruky nebo co se stane, když sáhnete do lesklé průsvitné tekutiny na zemi. První, co budete potřebovat, je cítit se bezpečně - vidět okolo sebe někoho, kdo to zkusil a přežil. A pak začnete nadšeně zkoušet také. To je hra - je to cesta k objevování světa i sama sebe. V každém věku bude vypadat jinak, bude se vyvíjet s tím, jak se vyvíjí nervová soustava a celé tělo.

Asociace lesních MŠ slaví každoročně Mezinárodní den lesních školek, který připadá na 3. května. Je to výročí založení první lesní školky v Německém Flensburgu v roce 1993. Oslavy představují veřejnosti, jak vypadá přírodní pedagogika v praxi.

Letos je tématem roku hra a jejím symbolem je klacek.
Hru dětí venku si totiž bez klacků ani neumíme představit. Je to často první věc, kterou děti venku vezmou do ruky. Dobře se drží, nese, lze s ním dloubat, otloukávat, opírat se o něj, stavět z něj, dělat zvuky a spoustu dalšího. Také se může stát předmětem hry, kde představuje nejrůznější role - klacek jako hůl, meč, auto, pejsek, skřítek. Při manipulaci s ním děti rozvíjí širokou škálu kompetencí.

Klacky a přínosné riziko
Přes svou velkou oblíbenost u dětí jsou klacky kontroverzními předměty. Často jsou doprovázeny pravidly, ale ne vždy to pomáhá tomu, aby se cítili bezpečně děti i pedagogové, kteří pod tíhou zodpovědnosti přirozeně omezují rizika. V lesních školkách pracujeme s konceptem “přínosného rizika” - tady takového, kde se děti za doprovodu průvodců učí, jak se v rizikových situacích chovat bezpečně. Manipulace s klackem je skvělý příklad tohoto přístupu.

Prvním krokem je vysvobodit se ze snahy zakázat hru s klacky pro její rizikovost.
Hledáme způsoby, jak dětem hru s klacky umožnit v hranicích bezpečí pro děti i pro nás. První, co všem naskočí je “mečování” - tedy klacky v roli zbraní a mečů. Nechcete, aby spolu děti pomocí klacků soupeřily? Zápasy s klacky mohou mít extra vymezený prostor - v čase i místě. Podobně jako práce s noži. Prostor můžete vymezit pomocí lana, jste poblíž, vybaveni lékárničkou a přející pozorností, že si děti užijí to, co potřebovaly prožít. V kruhu mohou být třeba jen dvě děti. Tento typ hry tak omezíte do určených mezí, děti se postupně naučí, za jakých podmínek mohou soupeřit, pokud potřebují.

Vadí vám, že děti s klacky střílí?
Možná to je jen když už je toho příliš. Není proto potřeba klacky zakázat, aby se nestřílelo, ale zakročit ve chvíli, kdy už to ruší celou skupinu jednoduchou výzvou: “Už stačí prosím, ruší nás to.” Chce dítě táhnout po zemi dlouhatánský těžký klacek? Zaujalo to další děti a přidávají se? Situaci pozorujeme, protože mohou vznikat konflikty, čí klacek je nebo kdo ho může nést. Nezasahujeme, dokud nejsou děti v koncích z toho, že situaci nedokáží vyřešit. Pak se ptáme, zda potřebují pomoct. Není to tedy klacek, který je potenciálním zdrojem konfliktu, ale děti, které se učí takové situace řešit.
Byla by škoda, abychom už na začátku řekli: “To netahej, je to moc dlouhé.” Zabránili bychom tím obrovskému učícímu potenciálu v situaci, kdy děti společně táhnou velký kus dřeva, domlouvají se, koordinují své pohyby a hlavně: mají radost. Mozek se totiž výrazně více učí, když v krvi kolují látky vznikající z radosti a nadšení.

Společně s neurovědci proto hru s klacky vítejme a pozorujme, co všechno děti díky klackům mohou zažít a naučit se.

Téma hry v lesní školce a téma hry s klacky jsme otevřeli také na Platformě lídrů 10. března 2025, které se zúčastnily ředitelky a koordinátorky z několika českých lesních MŠ a klubů. Hledali jsme společně co nás inspiruje a motivuje k tomu, abychom děti ke hře podpořili. 

Inspirujte se tipy z Platformy Lídrů:

• dítě je tvůrce - vždycky najde ještě další možnosti, co se dá dělat 
• les - plný pomůcek a pozitivních výzev
• RVP PV (2024)
• podcast Počítám do tří (Vlaďka Bartáková) - srozumitelné vysvětlení pro rodiče
• kniha Volná hra (Maria Caiati) 
• kniha Svobodná hra - Jak nechat vyrůst radostné, odolné a samostatné děti (Justina a Petr Danišovi)
• kniha Kdyby lidi byli stromy (Jan Kršňák)
• Třídní kniha pro EVVO (ALMŠ) 
• kniha Nejlepší hry z lesních školek (Petr Daniš, Tereza Valkounová) - příklady her z českých lesních školek, rozdělené podle typologie her Davida Sobela