Poslední březnový týden strávil tým ALMŠ v Litvě. V rámci projektu Erasmus+ se zde uskutečnilo poslední z pěti školení, tentokrát na téma udržitelný leadership. U té příležitosti jsme pro Vás s Lenkou Hrúzovou, koordinátorkou lesní školky Tramtária a předsedkyní slovenské Asociace dětských klubů, a Žilvinasem Karpisem, ředitelem organizace Lauko darželis, která provozuje tři lesní školky v Litvě, shrnuli, jak fungují lesní školky v jednotlivých zemích. Za českou stranu na otázky odpovídala Klára Krchňavá, radní ALMŠ a předsedkyně spolku Kavyl, který v Jihomoravském kraji provozuje lesní MŠ a dva lesní kluby.
Kdy se ve vaší zemi otevřely první lesní školky a jak rozšířený je tento koncept předškolního vzdělávání nyní?
SK: První lesní školka vznikla v roce 2009, Domček Lesníček, který funguje dodnes. Naše školka Tramtária funguje od roku 2015. Asociaci jsme založili před dvěma lety a nyní má 16 členů. Nečlenských školek je přibližně deset, ale přesné číslo nevíme.
ČR: První iniciativa začala roku 2006 u Liberce, dodnes existující lesní školky fungují od roku 2009 a stály u zrodu Asociace lesních MŠ. V současnosti existuje v ČR přibližně 200 lesních školek (z toho 50 lesních mateřských škol), ALMŠ má nyní kolem 130 členů.
LT: Začali jsme v dubnu 2014. Naše školka ve Vilniusu byla první z venkovních školek v Litvě. To je možná jedním ze specifik našich školek, častěji je nazýváme venkovní (outdoor) spíše než lesní. Celkem je nás asi 10. Zatím nemáme žádnou zastřešující organizaci. Diskutujeme, jestli je čas ji založit a mít tak práci s další organizací.
Spolupracujeme s dalšími nevládními organizacemi, které se věnují zdravému životnímu stylu – pořádají akce jako jsou letní tábory zaměřené na zdraví. Spolupracujeme spolu – jsem součástí jejich Rady.
Čím jste se inspirovali při vzniku vaší lesní školky?
SK: Chtěli jsme v Žilině založit nejprve nějakou školku. Jedna ze zakladatelek znala lesní školky z Německa – přicházela s různými nápady a postupně bylo jasné, že budeme tvořit lesní školku. Setkali jsme se ze zakladatelkou první lesní školky na Slovensku a zvali jsme i další lidi, např. ze Zaježové a dalších alternativních škol k nám do Žiliny. Naše sdružení se jmenuje komunitní vzdělávání Kalimba, takže jsme tato setkání od začátku sdíleli s komunitou jako semináře.
ČR: Naše lesní MŠ Stromík u Brna vznikla z touhy vzdělávat vlastní děti venku v přírodě, přidali se přátelé se svými dětmi. Velkou inspirací pro nás byly lesní MŠ v severských zemích a Německu.
LT: Inspirací pro mne byly moje děti, aby se udržely ve spojení s přírodou. A Skandinávie – nějaký čas jsem pracoval ve Stockholmu, žili jsme tam s rodinou a viděli děti v parcích venku. Pozoroval jsem je a chtěl se naučit se víc. Vypadalo to jako dobré řešení pro pobyt ve městě a zároveň v přírodě.
Jak fungují lesní školky ve vaší zemi? Myslíme tím především, zda jsou ukotveny v legislativě, jak na ně nahlíží stát?
SK: V legislativě nejsou ukotveny nijak. Fungují jako občanská sdružení. Probíhají diskuze na ministerstvu školství a zdravotnictví, aby vznikl nějaký právní rámec. Pracujeme na tom i v rámci projektu Visegrádských zemí spolu s ALMŠ.
ČR: Od roku 2016 jsou lesní MŠ ukotvené ve školském zákoně. Lze si tedy zvolit možnost být součástí vzdělávacího systému, nebo zůstat lesním klubem. Lesní MŠ tak rozšiřují nabídku kvalitního předškolního vzdělávání v naší zemi za finanční podpory státu.
LT: Postupně jsme zahájili jednání o změně hygienických předpisů s cílem nastavit regulaci. Teď se jednání zaseklo v parlamentu a čekáme na výsledek.
Kolik dětí a průvodců je v jedné třídě?
SK: Nejběžnější počet je 12 dětí, ve školkách bývá 10 až 15 dětí a dva učitelé.
ČR: Většinou se setkáváme s 15 dětmi a dvěma průvodci (učiteli).
LT: Mezi 12 – 15 a 2 – 3 dospělými. Obvykle je to pedagog a asistent nebo druhý pedagog.
Jak řešíte stravování dětí ve školce?
SK: Stravování zabezpečují rodiče. Svačiny si děti nosí z domu. V některých školkách se jídlo dováží.
ČR: Svačinky dětem připravují rodiče, obědy mají různé varianty - dovoz od cateringové firmy, vlastní vaření rodičů nebo školní stravování.
LT: Každý to vyřeší jinak. Dnes jsme viděli, že vaří, nebo máme specializované dodavatele školního stravování. Někde si děti nosí jídlo v termonádobách z domova.
V rámci projektu jste navštívili i české lesní školky. V čem se liší od těch vašich?
SK: To je těžké zobecnit. Mám pocit, že jsem za poslední rok poznala víc českých lesních školek než slovenských. U nás v Žilině se častěji setkáváme dřív ráno uvnitř. Máme otevírací dobu už od 7 hodin. V Čechách jsme viděli začátek později a děti byly rovnou venku. Také méně používáme separační toalety. U nás je častěji vybavenější zázemí – chatky. Na Slovensku zatím nejsou žádné jurty. To by bylo pro rodiče příliš velká jinakost. Přijde mi, že v českých lesních školkách jsou obecně s dětmi více venku.
LT: Vnímám v Čechách velkou komunitu, možná proto, že je tu zastřešující organizace. Naše je chaotičtější, ne organizovaná, ale stále je to komunita. Česká republika má historii a zřetelnější očekávání (Standardy kvality). Myslím, že české a slovenské lesní školky mají více komunitní nastavení, v našem případě je to spíše soukromé zařízení. Jurty jsou na mnoha místech v ČR, vypadá jako typický prvek pro lesní mateřské školky. V Litvě máme jurt jen pár.
Co Tě na českých školkách nejvíce zaujalo?
SK: Nejvíc mne zaujalo krásné zázemí lesní školky Větvička a ještě více se mi tam líbily vztahy s dětmi. Bylo vidět, že jsou si blízcí. Seběhly se k průvodkyni a z jejího bezpečí se nebály s námi komunikovat. A pak mne zaujalo, že jste venku hned už od rána.
LT: České lesní školky dosáhly profesionální úrovně jako instituce, je to skutečně o profesionalitě. Zkusím to u nás také postupně nastavit, myslím, že je to velká odpovědnost, nelze to jen tak zkusit. Jako členové Asociace víte, že každá jedna lesní školka má dopad na všechny ostatní. To vnímám jako zodpovědnost. Pracovní doba v ČR je asi kratší. Lesní školky jsou tak více orientované na dětské potřeby a hodnoty rodiny. V naší zemi jsme více službou pro ty, kteří chtějí pracovat.