Kojotí učení - cesta ven k sobě
Kojotí učení otevírá jedinečnou cestu k objevování přírody i sebe sama. Pilotní kurz Lišáckého učení přináší principy této metody do praxe průvodců předškolních dětí. V článku Terezy Valkounové, garantky programu, se dozvíte více o tom, jak hravé techniky, hluboká pozornost a propojení s přírodním prostředím rozvíjejí intuici, vnímavost a vztah k místu, kde žijeme. Kojotí učení čerpá z tradičních znalostí domorodých kultur a propojuje je s moderní pedagogikou. Pomáhá dětem objevovat svět skrze vlastní zkušenost, radost z poznávání a respekt k přírodním cyklům – a tím v nich probouzí zvídavost, samostatnost i odolnost.

Chůze po hranici
Práce s hranicemi má v pedagogice své pevné místo. Vygotsky tomu říká zóna nejbližšího vývoje, Kojotí učení mluví o natahování lidských hranic, laicky tomu říkáme komfortní zóna. Kojotí učení nás pozve se na svéhranice podívat a zažít, kam až můžeme zajít, co ještě dokážeme a co už je pro nás za hranou. Kojotí učení jde po této hranici záměrně. Natahuje naše plastické a tvořivé síly, abychom byli pružní, přizpůsobiví, abychom se dostali dál a přitom si neublížili. I to je role průvodce. Kojotí průvodce vede ostatní někdy i po této hranici, všímá si signálů vlastního těla, přírody, skupiny, jednotlivců a vede je k poznání sebe, světa a života.

Byla by škoda vzít si z kojotího učení jen osvědčené techniky, jako je třeba “stit spot” (pozorovatelna). Je otázka, zda bychom od nich brzy zase neupustili bez jejich hlubšího propojení s celkovým pedagogickým přístupem. Ideální je, když si děti ani nevšimnou, že jsou účastni nějaké metody či aktivity. Kojotí učení v tomto směru mluví o “neviditelné škole” (což velmi blízce připomíná tzv. vynořující se kurikulum).

Stavební kameny technik kojotího učení tvoří pět elementů:

1. Rutina - opakování vytváří dobré návyky pro propojování se s přírodou.
2. Dětská hravost - dětské otázky, vyprávění příběhů a “muzicírování” patří k našim univerzálním instinktům, které otevírají dveře, jimiž může projít každý.
3. Kniha Přírody - v konkrétních situacích v přírodě najdeme nejvíce výživný zdroj moudrosti - odtud budujeme smysluplné vztahy.
4. Přírodní cykly - obsahují více než jeden klíč k porozumění světu, pracujeme s pohybem energie, která se proměňuje v průběhu dnů, měcíců, let nebo celého života a to nám pomáhá zároveň plánovat i improvizovat.
5. Pozornost - posilována kontaktem s přírodou přispívá k osobnímu růstu, ke kultivování osobnosti průvodce a skrze něj ke kultivování svěřených dětí.

Těchto pět elementů lze cíleně zohledňovat při přípravě programu pro děti. Nebo si jich lze všimnout v průběhu dnů, měsíců, roku. Nejsou však samy o sobě cílem. Základní elementy jsou tím, co může průvodce pustit, jakmile se jejich kvalita ve skupině nebo u jednotlivců probudí a oni již nebudou tolik potřebovat nás - průvodce, ale přírodu, aby se v této kvalitě dál rozvíjeli. Jakmile se v dětech probudí tvořivost a zvědavost, stahujeme se zpátky.

“Jakmile je v člověku probuzena pozornost a objevena vlastní touha poznávat hlouběji, příroda již zařídí, co je potřeba.” (Jon Young)

Techniky kojotího učení
Konkrétní techniky kojotího učení vycházejí z programů ochrany přírody pro děti realizovaných ve spojených státech v průběhu devadesátých let 20.stol. Techniky jsou zároveň inspirované životem domorodých obyvatel. Navazují hluboké vztahy k místu, což je nedílná součást péče o životní prostředí a udržitelného rozvoje v jakémkoli věku.

Nechat se vést kojotem - nebo liškou
V americe je zkušenost s kojotem mnoha lidem dostupná. Evropan si může představit charakter kojota např. z příběhů původních amerických národů. Nebo si představí lišku. A nejen představí. Tohle je první pozvánka inspirovaná kojotím učením: vydejte se do lesa a najděte “svoji” lišku.

Proč je důležité rozpoznat zvířata ze “svého místa”?
Odpověď přijde s praxí. Podstatou kojotího učení je rozpoznání jedinečnosti míst, kde se jako průvodci pohybujeme. A právě kojot či liška nám mohou být průvodci ze zvířecího světa. Kam nás zavedou? Co se od nich můžeme učit? O kojotovi se říká, že je to šprýmař, velmi chytrý, houževnatý a zároveň nenápadný. Liška je bystrá, učenlivá, hravá. Obě zvířata jsou však lidmi odsuzována jako nebezpečná, zrádná, roznášející nemoci. Na psychologické rovině to odpovídá očerňování neznámého, silného a nepolapitelného - odsouzení a odmítnutí části přírody (a sebe sama) ze strachu.

Kojotí učení nevnímá přírodu jako romantickou krásku, ani jako zdroj materiálu pro člověka. Zve nás k blízkému hlubokému a celistvému vztahu k místu, kde žijeme a kde provázíme děti a skrze to k velké blízkosti sobě samým.

LIŠÁCKÉ UČENÍ OD DUBNA V ČESKU
Zveme vás na unikátní kurz, vedený zkušeným průvodcem, Gregem Sommerem, který je přímým žákem Jona Younga. Lišácké učení otevírá brány k obnovení hlubšího propojení s přírodou a tím i se sebou samým. Získejte zkušenosti, ze kterých budete čerpat po celý život ve svém profesním i osobním životě. 

OBJEVTE  LIŠÁCKÉ UČENÍ

„Projekt byl podpořen Ministerstvem životního prostředí a nemusí vyjadřovat stanoviska MŽP“.