Katia Hueso je spoluzakladatelkou Národní federace přírodního vzdělávání (EdNa) a ambasadorkou hnutí "Děti přírody po celém světě ruku v ruce". Jedním z jejich projektů je také Inclusive Nature (Inkluzivní příroda) zaměřený na rodiny s dětmi s postižením. Právě tématu inkluze a tomu, jak příroda prospívá zranitelným lidem, se věnovala také ve své přednášce na Letní škole pro pedagogy lesních školek. Působí příroda terapeuticky? A je opravdu pro všechny děti? To a mnohem více se dozvíte v rozhovoru s touto zastánkyní pobytu v přírodě ze Španělska.

Jaké jsou výhody pobytu v přírodě pro děti se speciálními vzdělávacími potřebami?
Stejně jako u kohokoliv jiného platí, že je příroda prospěšná pro naše fyzické a duševní zdraví a pro rozvoj kognitivních, emocionálních a sociálních schopností. V případě dětí se zdravotním postižením se tyto výhody při pobytu venku násobí, protože k jejich získání potřebují více času a úsilí a často nemají možnost být v přírodě kvůli své individuální situaci, zátěži terapeutických sezení nebo prostě kvůli nedostupnosti. Příroda je trpělivá učitelka, dává jim (nám) všechen čas, který potřebují. Výzvy v přírodě jsou také přizpůsobeny míře obtížnosti, kterou každý z nás potřebuje, a proto nabízejí správnou úroveň učení pro každého. Představte si děti, jak lezou po skále nebo po stromě. Každé dosáhne takové výšky, jakou mu dovolí jeho schopnosti a síla vůle. Je to však stejně náročné a motivující pro všechny, bez ohledu na naše schopnosti a dovednosti. Stačí sledovat dítě, které dosáhne nového cíle, jakkoli se nám ostatním může zdát jednoduchý. Úsměv v jejich tváři je nezapomenutelný, stejně jako pocit, který si v tu chvíli hýčkají.

Jakým způsobem působí příroda na děti terapeuticky? A jak může pomoci při začleňování uprchlíků?
Příroda je bez předsudků a je otevřená všem, bez ohledu na původ, rasu, věk, pohlaví, sexuální orientaci... Každý si může pobyt v přírodě a přínosy, které z toho vyplývají, užít. Je prokázáno, že pobyt v přírodě má okamžitý i dlouhodobý vliv na pohodu a zdraví. Uklidňuje nás, uzemňuje a dává nám pocit domova. To je zásadní pro děti uprchlíků, které zažily traumatické události a byly náhle a dramaticky vykořeněny z místa svého původu. Příroda jim může dát pocit přijetí, klidu a domova. Mohou rozpoznat známé vzory v krajině, v chování zvířat, v pocitu, že lezou na strom. Hra venku je také mnohem jednodušší, pravidla jsou méně složitá, materiály (kameny, listy, klacky...) jsou snadno dostupné a univerzální. V tom, jak se v přírodě cítíme, existuje vzájemné poznání, které přesahuje jazykové a kulturní bariéry. To jim pomůže cítit se klidněji a “hostitelské” děti se jich budou méně bát.

Co v dětech, které přišly z jiné země, probouzí vzpomínky na domov v přírodě?
I když se krajina může dramaticky změnit, můžeme rychle vypozorovat, že rostliny a zvířata mají podobné fyziologické potřeby, možná dokonce lépe rozpoznáme ty naše, když se spojíme s přírodou, a to v nás vyvolá pocit sounáležitosti. Když si hrajeme v přírodě, vracíme se k velmi základním vzorcům lidského chování, které jsou všeobecně rozpoznatelné: běhat z kopce, skákat po hromadě listí, stavět si z klacků chaloupku, sbírat semínka, dělat těsto z vody a bláta... Je mnohem snazší navázat spojení se sebou samým i s ostatními, když dětem umožníme volnou hru v přírodě, zajistíme bezpečnost, ale necháme je být mimo složité pokyny, normy a pravidla. Jak bylo vysvětleno výše, dává to pocit známosti, i když je krajina jiná.

Je pobyt venku opravdu pro všechny děti? Co když jsou zvyklé na město a v přírodě se necítí dobře?
Ne každý se skutečně snadno adaptuje na pobyt v přírodě, zejména pokud si tento typ zážitků neužil v raném věku. To může vyžadovat určitý čas na adaptaci. Děti v této situaci budou samozřejmě potřebovat podporu a pochopení. Příroda může působit ohromujícím dojmem. Pokud chceme, aby se tyto děti k přírodě připojily, musíme jim nejprve zajistit pocit bezpečí a pohodlí, poskytnout jim emoční nástroje pro zvládání nejistoty a nabídnout jim situace a činnosti, u kterých budou mít pocit, že je mohou ovládat. Jakmile se s místem a aktivitami seznámí, postupně se uvolní a budou si je užívat. V tomto úsilí je však nejdůležitější trpělivost a pochopení.

V jakých "parametrech" příroda dětem pomáhá? Dá se to nějak změřit?
Ačkoli většina pedagogů zabývajících se přírodou chápe a pozoruje přínosy pobytu dětí v přírodě a považuje je za zřejmé napříč měřítky (vývojovými, zdravotními, a dokonce i vzdělávacími), v žádném případě se nejedná o společenský konsenzus. Jednou z největších výzev pro zobecnění a přijetí pedagogiky v přírodě na institucionální úrovni je vědecky prokázat výchovné přínosy pobytu v přírodě. Existuje stále více výzkumů, které o tom přinášejí důkazy. Většina výzkumů se však zaměřuje spíše na fyzickou a duševní pohodu než na získávání "tvrdých" schopností, jako je čtenářská nebo matematická gramotnost, což je to, co chtějí vědět veřejné orgány a většina rodičů. Mezi lesními školami a akademickou sférou by měla existovat silná spolupráce, která by poskytla příležitosti pro výzkum v širším geografickém a kurikulárním měřítku, aby se potvrdilo, že naše intuice je správná.

Jak lze praktikovat inkluzivní přístup v různých prostředích, zejména v mateřských školách, a jak lze překonávat překážky a náročné situace? Co je cílem "inkluzivní přírody"?
Termín inkluzivní příroda se nevztahuje jen k lidem, na které se v kontextu přírodního vzdělávání může "zapomínat", ale jedná se také o způsob, jak popsat, že příroda přijímá každého bez ohledu na jeho schopnosti, dovednosti a míru propojení. V rámci tohoto myšlenkového směru může mít pobyt v přírodě přínosy na mnoha úrovních pro zranitelné skupiny jako jsou lidé s postižením, chronickým onemocněním, problémy se sociální integrací nebo v socioekonomicky znevýhodněném postavení. Náš projekt, nazvaný "Inkluzivní příroda", je zaměřen na rodiny, které mají děti se speciálními potřebami, protože ty nemají často možnost volné hry venku a užívání si této aktivity se sourozenci, rodiči a dalšími příbuznými. Tato aktivita probíhá jednou za dva až tři měsíce, obvykle v neděli, a děti i dospělí tráví den společně v přírodě. Děti si mohou volně hrát za pomoci dobrovolníků, kteří se starají o jejich bezpečnost a pohodu, zatímco rodiče mají možnost zúčastnit se workshopů, které pomáhají zvládat emoce a smutek. Tato setkání jsou pak zakončena společným piknikem. Projekt byl podpořen soukromou nadací, ale nyní mu chybí další finanční prostředky. Doufáme však, že se nám jej podaří co nejdříve obnovit, protože byl mezi účastníky velmi ceněn.

Jaká je situace lesních mateřských škol ve Španělsku?
Počet lesních mateřských škol ve Španělsku postupně roste od roku 2011, kdy byla založena první lesní mateřská škola Grupo de Juego en la Naturaleza Saltamontes nedaleko Madridu, a v roce 2022 jich bude přibližně 40. Nedostatek oficiální podpory a uznání je činí slabými z institucionálního a ekonomického hlediska. Hlavní finanční podporou těchto projektů jsou tak rodiny. Tato forma vzdělávání je tolerována pouze na úrovni mateřské školy (2-6 let), což dětem a jejich rodinám ztěžuje přechod na základní školu. Proběhlo několik pokusů o spojení sil vytvořením sítí a sdružení a získáním společenského a odborného uznání, ale prozatím je toto hnutí rozptýlené a neúčinné. Vzdělávání v oblasti přírody však nedávno vstoupilo na univerzitní půdu, a to díky postgraduálnímu studiu nabízenému na univerzitě v Las Palmas de Gran Canaria. Doufáme, že to pomůže poskytnout podporu a jistotu profesionálům, kteří se chtějí věnovat vzdělávání v přírodě ve Španělsku. Velmi obdivujeme práci, kterou odvádí v Česku Asociace lesních MŠ a doufáme, že někdy dosáhneme této úrovně koordinace a angažovanosti. Upřímně blahopřejeme a děkujeme ALMŠ za bezproblémovou organizaci 13. Letní školy v Loutí!

Letní školy v letech 2019, 2021 a 2022 byly z rozhodnutí (č. 14541862) ministra životního prostředí podpořeny ze Státního fondu životního prostředí v rámci výzvy 4/2018 (NP ŽP).