Letní škola se letos mění na Letní kemp a přináší téma, které je nejen aktuální, ale i životně důležité: Jak si užívat život. Zároveň otevře i téma hry, kterému se věnujeme i během oslav Mezinárodního dne lesních školek. Johana Passerin, programová ředitelka Letního kempu, přibližuje svou práci na této akci a vzkazuje, že letos bude program volnější. Mezi workshopy tak bude dost prostoru na společné posezení u kávy či čaje, procházky do přírody nebo osvěžující koupání.

Tématem letošního Letního kempu je Hra a podtitulem je Jak si užívat život, proč jste si toto téma vybrali?
Jsem přesvědčená, že téma volné hry se už dostalo hodně do povědomí díky workshopům, které ALMŠ pořádala v minulosti, a také vyšly nějaké knihy - např. kniha Svobodná hra Petra Daniše. V novém RVP PV je napsáno, že spontánní a nepřímo řízené činnosti dětí by v předškolním vzdělávání měly převažovat, což je skvělé. Ale také bychom tímto tématem chtěli pozornost nasměrovat ke hře a hravosti nás průvodců. Aby si člověk mohl hrát, potřebuje se uvolnit, trochu se nudit, jeho nervový systém se musí zklidnit.

Dospělý člověk, který si nepřestal hrát, je umělec.

Bude letní škola opět mezinárodní, jak jsme znali z předchozích dvou let?
Ne v takové míře. Letní škola v roce 2024 byla naprosto výjimečná. V roce 2019 se konala mezinárodní konference v Zurichu a její organizátorka Nadja Hillgruber za námi přišla s nabídkou, abychom uspořádali druhý ročník této mezinárodní akce u nás. Viděla, že jsme dobří a že umíme dát dohromady parádní program, a také že máme výjimečné místo, kam se taková velká akce vejde. V roce 2023 jsme si to vyzkoušeli nanečisto a v roce 2024 jsme to s velkou finanční pomocí Státního fondu životního prostředí i švýcarské organizace Feuervogel skutečně uspořádali. Letos nám k něčemu tak velkému chybí grantová podpora. Pokud se podaří získat grant, bude mezinárodní třeba opět ročník 2026. Nebo se mezinárodní konference posune, podobně jako Olympiáda, do nějaké další evropské země.

Jak ses dostala ke své roli programové ředitelky?
V roce 2011 jsem byla na Letní škole jako účastnice. Bylo nás tam 30 včetně lektorů, kteří byli zároveň účastníky. V roce 2012 jsem již byla zapojena do týmu Asociace lesních MŠ jako koordinátorka vzdělávacího projektu Školka blízká přírodě. Tereza Valkounová v květnu čekala narození svého prvního syna a potřebovala, aby to za ní někdo převzal. Pak už mi organizace Letní školy zůstala a já jsem za to velice vděčná, protože mě baví propojovat věci a lidi a myslím, že se mi to daří.

Naučila tě tato role něco nového?
Před těmi dvanácti lety jsem nebyla moc týmový hráč. Ale bavilo me nacházet a domlouvat lektory, které tady v té době nikdo neznal, plnit si přání na setkani s nimi. Práce programové ředitelky Letních škol mě naučila týmové práci. Letní škola totiž roste přímo úměrně růstu členské základny Asociace. A jak rostla, přestalo být možné, aby ji pořádal tým tří nebo pěti lidí. Pro srovnání: v roce 2024 byla Letní škola pro 180 lidí a na přípravách se podílelo půl roku asi 15 lidí, na místě pak byli lektoři, projektový a realizační tým a techničtí pracovníci v počtu skoro 60 osob.

Role programové ředitelky mě naučila důvěře. Jsem velice vděčná ALMŠ, že mi tak moc důvěřuje a nechá mě “dělat si, co chci.” Zároveň jsem se naučila, že si mohu a musím nechat pomoci, delegovat, nerozhodovat všechno sama, důvěřovat.

Jaký je tvůj vztah s lektory, kteří na Letní škole vystupují?
Vztah s některými lektory by se dal nazvat osudovým. Třeba Helle Heckmann v roce 2013 jsem oslovila, když jsem ji žádala o možnost stáže v její školce Nøkken. Nejenže svolila, že mohu přijet, ale souhlasila i s tím, že přijede a bude přednášet na Letní škole. Podminky pro tym i lektory byly velmi proste: Spali jsme všichni v kanceláři paní ředitelky pod pracovními stoly na dětských matracích. Týden po Letní škole jsem jela do Dánska a zrodilo se mezi námi přátelství na celý život. Od té doby tady byla ještě čtyřikrát (a doufám, že ještě přijede).
Na Rudolfa Hetticha jsem přišla tak, že jsem během své stáže v lesní školce v Bavorsku bydlela u jedné učitelky. Prohlížela jsem si její knihovnu a našla tam mezi knihami leták na Hettichovo další vzdělávání pro učitele - Weiterbildung Natupädagogik. O půl roku později ALMŠ objevila grantovou příležitost na vzdělávání v přírodní pedagogice a já jsem pana Hetticha oslovila. On mi napsal, že “náhodou bude za týden v Praze a že se můžeme k tomu osobně potkat”. Potkali jsme se tedy na Silvestra roku 2016 v mojí školce Hvězdy v lese a podařilo se nám domluvit vzájemnou spolupráci.

Grant vyšel a Rudolf Hettich se do České republiky zamiloval. Letos bude hlavnim hostem Letni školy 2025.

Katinka Götsche a Michael Stubberup jsou zástupci dánské organizace Bornlivskundskab. Vyšla jim zde kniha Trénink empatie u dětí, podle mě zcela zásadní kniha pro vzdělávání 21. století a dál. Velice jsem si přála do ČR přivézt pana Petera Høega, spoluautora této knihy (česká veřejnost ho zná jako spisovatele románů - např. Cit slečny Smilly pro sníh nebo Tichá dívka), Ale místo něj přijeli oni, protože byl zrovna na retreatu. A spolu s nimi se podařilo přivézt i paní Helle Jensen.

Co si účastníci Letních škol nejvíce pochvalují, proč jezdí na Letní školu?
Lidé přijíždějí za vzděláváním, argumenty, novými poznatky. Celé týmy školek přijíždějí na teambuilding, táboří ve stanovém městečku, chodí společně na obědy, které nám připravuje tým Loutí, a mají čas diskutovat o tématech, o svojí motivaci dělat tu krásnou, ale náročnou práci, jakou bezesporu pedagogika předškolního věku je. Lidi se tam jezdí dobít a inspirovat. Ale současně si účastníci jezdí užívat tu neformální část, sdílení, atmosféru.

Češi jsou hodně otevření. Loni cizince hodně (v dobrém) zasáhlo, že si dovolujeme otevřeně prožívat poměrně silné emoce. To, že se to děje i na Letní škole, je pro mě známkou toho, že se tu účastníci cítí bezpečně.

Pro jistotu je už dva roky součástí týmu terapeut, aby to bezpečí bylo pojištěné odbornou péčí o duševní zdraví všech přítomných, jak na straně pořadatelů a lektorů, tak účastníků. Právě tohle nás hodně posouvá směrem k festivalu, už několik let jsme o tom mluvili, že jsme vlastně festival se vzdělávacím obsahem.

Projevem té otevřenosti a sdílnosti je třeba zpěv. Lidé zpívají a jsou dojatí.

V Německu se ve školkách skoro nezpívá (s výjimkou alternativních MŠ, třeba waldorfské). Teď v únoru jsem byla přizvána do mezinárodní skupiny (dalo by se říci ženského kruhu), který vznikl na základě setkání na Letní škole v Loutí. Jsou v něm lektorky, účastnice a další přizvané ženy z Itálie, Israele, Finska, Británie, Francie a České republiky. Letní škola má ještě i teď obrovský dopad. Srdce zůstávají otevřená.

Jak bys jednoduše popsala atmosféru, která na Letní škole panuje.
Otevřenost, hluboké soustředění, vážné zaujetí pro naši společnou věc - vzdělávání a doprovázení malých dětí, extatické veselí, únava, láska, bezpečí, vděčnost, naděje.

Na co se letos ty konkrétně nejvíce těšíš?
Na opětovné shledání s Rudolfem Hettichem (doufám, že to vyjde), s kolegyněmi a kolegy, s nimiž se vídáme jen jednou za rok na Letní škole. Na to, že se podaří pozvat zajímavé lektory a lektorky a inspirovat, nadchnout a posílit desítky průvodců a průvodkyň. Kromě toho všeho je pro mě osobně Letní škola již pět let i rodinnou záležitostí, protože při realizaci pomáhají jako technici moji dnes již dospělí synové. Já jsem na ně hrdá a vím, že oni jsou hrdí na mě.