Který z rodičů by ještě neslyšel o lesních školkách. Téma, které se objevuje v české společnosti už celé desetiletí. Z několika průkopníků se za tu dobu vyvinulo více než 150 organizací, které je provozují. Jak probíhá celoroční pobyt v přírodě a v čem je pro děti přínosný? Zeptali jsme se Terezy Valkounové, která v roce 2010 stála u zrodu Asociace lesních mateřských škol, a jejich rozvoji se stále věnuje kromě České republiky i v dalších evropských zemích.

Na jakém principu lesní školky fungují?
V lesních školkách jsou děti celoročně každý den 70–90 % času v přírodě, na čerstvém vzduchu. Východiskem je tzv. připravené prostředí a tím je pestrá příroda. Pedagog nemusí nosit mnoho pomůcek, ale musí umět vytvořit bezpečný prostor pro hru svou pozorností a trpělivostí. Dostatek kyslíku a pohybu podporuje proces učení, což dnes potvrzuje neurověda. Proměnlivé počasí posiluje imunitu – děti se díky dobrému oblečení a pohybu zahřejí i v mrazu a stávají se tak odolnější.

Co děti celý den v lese dělají?
Malý kolektiv 16 dětí doprovázený dvěma dospělými dává prostor k individuálnímu přístupu a rozvíjení hlubokých přátelství – děti se učí navzájem si pomáhat, rozvíjet a jasně komunikovat, co potřebují, aby se cítily dobře. Je čas je vyslechnout, být s nimi, když potřebují. Navíc se ukazuje, že učení venku obnovuje pozornost vyčerpanou hlukem, vizuálním smogem a naším rychlým tempem. Venku nemáme hračky, děti si vše najdou v pestré přírodě – hra je kreativnější, zlepšuje studijní výsledky napříč obory a posiluje paměť. Děti jsou od přírody zvídavé a měnící se venkovní prostředí i kontakt s reálným světem podporuje jejich touhu poznat, jak svět funguje.

Je to pro jejich vývoj dostačující?
V lesní školce se děti naučí vše, co potřebují pro školu, včetně rozvinutí grafomotoriky nebo práce s knihou. Umějí nadstandardně spolupracovat, jsou všímavé. Lesní mateřské školy jsou zároveň pod kontrolou České školní inspekce a poskytují tak plnohodnotné předškolní vzdělávání. Předškolní děti nevnímají svět rozumem, ale smysly a celým tělem – tedy zejména pohybem. Z hlediska vývojové psychologie má dítě největší potřebu pohybu právě v předškolním věku (a děti, které jsou tzv. zlobivé, by proto často potřebovaly pouze více možností běhat nebo lézt), kdy se vyvíjí stavba těla, kognitivní funkce. V tomto období se také rozvíjí řeč, sociální dovednosti, schopnost vnímat a vyjádřit své potřeby, orientovat se ve světě.

Jakou úlohu v tom hraje právě příroda?
Poskytuje dětem dostatečné množství vjemů, které dnešní "skleníkové" děti nemají v dostatečné míře. Pojem skleníkové děti přinesla zakladatelka pražského ekocentra Toulcův Dvůr, Emilka Strejčková. Všimla si, že děti nemají příležitost vnímat svět rukama, čichem (což je pro ně velmi důležitý smysl), experimentováním. Již malým dětem někteří rodiče pouštějí denně pohádky nebo seriály. Takto strávený čas se ale může na jejich rozvoji podepsat.

V jakém smyslu?
Manfred Spitzer, ředitel univerzitní psychiatrické kliniky v Ulmu a Centra pro výzkum učení a neurologie (a také autor knihy Digitální demence), se na základě svých výzkumů vyjádřil, že pasivní sledování digitálních médií má negativní vliv na kognitivní funkce, a to především u dětí, kterým se mozek začíná teprve vyvíjet – děti mohou mít problém s vyjádřením myšlenek, menší slovní zásobu a hůře koncentrují pozornost. Skrze obrazovku děti používají pouze sluch a zrak a nemohou tak zjistit, jakou má daná věc konzistenci, jak voní, kolik váží nebo jaká je na omak. Dochází tak ke zkreslení představ, které mohou ve školním věku ovlivnit úroveň prostorového vnímání nebo analytických dovedností.

Jak by to tedy mělo být?
Předškolní děti (3–5 let) potřebují dostatek volného pohybu a to okolo 3 – 4 hodin denně na hodinu řízené aktivity. V běžných mateřských školách je tomu spíše naopak. Děti milují balancování, šplhání, hrabání… To vše je důležité k vytvoření základních drah v mozku pro rozvoj myšlení i centrum řeči, což dokládá i plno logopedů, přičemž to bylo ověřeno i v praxi. V lesních školkách dostávají děti bohatou náruč příležitostí k pohybu i poznávání všemi smysly.

Dá se Vaše práce pro Asociaci lesních MŠ skloubit s péčí o dvě děti?
Tým Asociace tvoří převážně ženy. Před pár lety se nám narodily děti téměř všem ve stejný čas. Dokázaly jsme se tomu přizpůsobit a to se nám daří dodnes. Už před covidem jsme pracovaly většinou z domova, hojně využíváme sdílené online nástroje. Každá pracuje na tom, co umí, a zároveň zvládá. Když něco drhne, pomáhá nám supervize a osobní koučové. Bez nich bych se bála o přátelství, které nás v týmu spojuje, a o které bych nikdy nechtěla přijít.

A co Vaše děti a lesní školka?
Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem si mohla poprvé zažít pocit rodiče, který vede své dítě do lesní školky. Srdce mi přetékalo radostí a vděčností, že existuje místo, kam své dítě přivádím s vědomím, že je to pro ně to nejlepší a já mohu jít za prací, která mne naplňuje.

Rozhovor byl publikován v časopise Miminko (8. 1. 2021).