"Chcete peníze, ale nechcete dodržovat pravidla," sdělil vedoucí nejmenované Krajské hygienické stanice ředitelce místní lesní mateřské školy. Přístup některých zástupců veřejné správy nasvědčuje tomu, že podobné myšlenky nenosí v hlavě sám. Situace je o to absurdnější, že nedůvěra českého úřednictva se týká svačinek od rodičů pro děti v lesních školkách. Na základních školách přitom svačiny od rodičů nikdo neřeší. Co ale školky a rodiče přesně chtějí a jak je to s těmi pravidly?
V lesních školkách asi začne být populární pohádka O princezně Koloběžce. Od jara totiž kličkují v zákrutách požadavků, zejména kolem stravování.
Jídlo z nerezového boxu nesmí vydat pedagog, ale nikdo jiný ve školce není. Jídlo musí být teplé 65°C, ale když vystydne, nesmí se v zázemí lesní školky přihřívat. Někde zakazují dětem dolévat pití do termosek, když si ji v lese děti vypijí nebo vylijí.
Velmi záleží na tom, v jakém kraji kličkujete. V řadě z nich vládne vlídnost a velké nadšení pro vzdělávání venku, a tak onen slalom není pouze o tom, jestli lesní školky jezdí podle pravidel. Jednotlivé školky si pak můžou obhájit či vyjednat dráhu, kterou lze aspoň krkolomně projet ve stylu obuté-neobuté, učesané-neučesané princezny.
Radost a mantinely
O nesplnitelnosti některých požadavků již zde byla řeč (zde a zde). Sluší se tedy nabídnout rozuzlení dramatu boje za možnost svačinek od rodičů. Dopadlo to z krátkodobého hlediska dobře. Je tu druhý školní rok, ve kterém v České republice existují lesní mateřské školy zapsané ve školském rejstříku a dál fungují. To není málo. Je to dobrý důvod k radosti. Tím víc, že se naším příkladem již inspirují v Litvě a brzy snad i v dalších zemích. Dostat předškolní vzdělávání v přírodě do vzdělávacího systému je trend, který ovšem přináší výzvy zaběhnutým postupům.
Zpátky k otázce pravidel – během letního vyjednávání se mimo jiné ukázalo, že dodržovat pravidla platí na obě strany. Lesní mateřské školy volaly po jasných ale reálných podmínkách. V jednáních na místní úrovni narážely na mantinely pravomocí veřejné správy. Někde již bylo na spadnutí podávání stížností na zneužívání veřejné moci jednotivých úředníků. V jiných krajích se naopak setkaly s velkou vstřícností. Bylo jasné, že je nutný zásah nadřízených orgánů. Ústředí České školní inspekce se nakonec dohodlo s Ministerstvem školství na výkladu současné legislativy.
Na konci srpna, asi tak týden před lhůtou pro uznání inspekčních zpráv na krajích, byla zachráněna situace nejméně dvaceti lesních mateřských škol.
Po několikaměsíčním tápání zvítězil zdravý rozum. Inspekce uznaly řešení, které naše legislativa umožňuje a z hlediska praxe léta dobře funguje: rodič se vzdává práva na stravování pro své dítě a zavazuje se jej zajistit sám, protože nechce využít stravování cateringem zajištěným lesní školkou (obvykle z důvodu kvality či ceny jídla). Pokud si to rodič rozmyslí, musí škola stravu opět zajistit v ceně a kvalitě, která je dostupná. Zní to jasně a jednoduše. Jenže to bychom nesměli být v pohádce O princezně Koloběžce. Domluvily se totiž jen dva ze tří rozhodujících orgánů státní správy. Ministerstvo zdravotnictví si to představuje jinak, ale zatím neřeklo jak. Ono je pak také těžké naplňovat nevyřčené požadavky.
Už slyším stále opakovaný argument, že lesní školky přece mají stejné podmínky jako ty ostatní. Ano, to mají a také je všechny dodržují. Ovšem jen do té míry, dokud není podmínkou pro jejich splnění stavba. Lesní školky zkrátka žádné stavby nemají (dokonce je to přímo v definici lesní mateřské školy) a proto je potřeba se tím zabývat a hledat řešení.
A naše princezna Koloběžka jede dál – kontroly hygieniků probíhající od září neuznávají to, co školní inspekce v létě odsouhlasila.
Epidemie! Bijí na poplach
Do hry vstupuje velká a složitá oblast potravinového práva. Laicky se dá říci, že jde o to, aby se ve veřejných (čili školských) zařízeních nezačala šířit epidemie způsobená nevhodnou přípravou, manipulováním či skladováním jídla. V podmínkách vzdělávání venku to skutečně není na první pohled jasné a jednoduché. Pravidla stravování v lesních školkách jsou proto stále v procesu. Může to tak být v pořádku, prostě se hledá řešení cestou pokus – omyl. Lesní mateřské školy intenzivně mezi sebou sdílí, co se osvědčilo a co jim kdo schválil. Byly by samy proti sobě, kdyby šly proti pravidlům.
A jak je to s těmi penězi?
Zaprvé: všichni zástupci veřejné správy by neměli zapomínat, že to nejsou jejich peníze, ale peníze daňových poplatníků. Zadruhé: lesní mateřské školy státní kase šetří doslova miliony, protože nepotřebují nákladné stavby. Zatřetí: stravování ve školách je v České republice dotované. Ovšem na stravování zajištěné rodiči nedostává školka ani korunu!
Výrok, že lesní školky chtějí peníze a nechtějí dodržovat pravidla je tedy lež od podlahy až po strop vyhřáté kanceláře úředníka zmámeného vlastní mocí.
Jsme přesvědčeni, že provoz lesních školek je bezpečný a zdravý. V České republice již sedm let funguje. Bez epidemie! Nyní potřebujeme zasadit naši dobrou praxi do právního rámce nakládání s potravinami. Víme, že to děláme jinak. To vyplývá z logiky toho, že jsme venku. Pokud Ministerstvo zdravotnictví volá po přesnějším nastavení pravidel, nebráníme se, naopak. Jedeme dál, zatím na koloběžce, vždy podle toho, co je v danou chvíli vyžadováno. Tak nám držte palce, ať nám ta pohádka dobře dopadne!